🏔️ Expedice Mont Blanc (4 809 m)

17.–20. srpna – nezapomenutelný prodloužený víkend ve výškách, s cílem na střeše Alp.

tým: Víťa Pruška, Kuba Šafář 

🚗 Den 1 – Cesta začíná

V brzkých ranních hodinách 17. srpna jsem vyrazil z domova. Čekala mě dlouhá jízda do Rakouska, kde jsem vyzvedával Kubu – tehdy na "expedici" za svišti. Po 17,5 hodinách za volantem jsme konečně dorazili kolem osmé večer do našeho hotýlku poblíž stanice Fayet, odkud následující den vyrážela horská tramvaj. Ještě jsme stihli ochutnat místní pivko na uvolnění a brzy jsme zalehli – náročný den teprve začínal.

🚠 Den 2 – Nástup do hor

Budík zvonil brzy. Rychle jsme sbalili výbavu a vyrazili na stanici Fayet, odkud v 7:00 vyrážela první tramway (ozubnicová dráha) směr Saint-Gervais-les-Bains – výchozí bod naší cesty k Mont Blancu.

Po zhruba hodinové cestě vlakem jsme konečně hodili bágly na záda a vydali se na náš dnešní cíl – chatu Tête Rousse (3 167 m). Dorazili jsme kolem poledne. Počasí bylo nádherné, takže jsme si užili odpočinkové odpoledne plné slunce, lenošení a kochání se dechberoucími výhledy.

Odpoledne jsme si dali ještě aklimatizační procházku ke kuloáru, který je nechvalně známý kvůli padajícím kamenům. Prošli jsme si trasu, abychom se připravili na noční výstup.

⛰️ Den 3 – Výstup na vrchol

Budík nás vytrhl z lehkého spánku už v 1:00 ráno. O půl hodiny později jsme vyrazili – čelovky, mačky, cepíny, napětí. Kuloár jsme překonali bezpečně, a pak nás čekal strmý výstup k chatě Refuge du Goûter (3 835 m). Tady jsme si nechali pár zbytečností a pokračovali nalehko.

Kolem sedmé ranní jsme dorazili k chatě Valot. Tady přišla krize – výškovka se ohlásila v plné síle: bolest hlavy, motání, únava. Po půlhodince odpočinku jsme ale nabraly síly  a pokračovali. Krok za krokem jsme se blížili k cíli.

A pak to přišlo.

🎉 V 11:08 jsme stáli na vrcholu Mont Blancu.

Výhledy. Emoce. Úleva. Radost. Únava. Vděčnost. Vše dohromady. Dlouze jsme si to užili a pak zamířili zpět k Refuge du Goûter, kde jsme přespali.

🏁 Den 4 – Sestup a cesta domů

Nad ránem jsme sestoupili zpět k horní stanici ozubnicové dráhy. V údolí jsme si dopřáli dobrou kávu, chvíli klidu… a pak nás čekala dlouhá cesta autem zpět domů.

🧭 Závěrem

Byl to náročný, ale nádherný prodloužený víkend, který mě hluboce poznamenal – a myslím, že ve mně zůstane navždy. Kuba byl skvělý parťák a bez něj bych ten vrchol zřejmě jen těžko dosáhl. Díky, kámo..